Bobkový list a řecká mytologie (Apollón a Dafné)
O původu bobkového listu se traduje také mnoho legend a jednou z nich je také ta o Apollónovi a Dafné (Daphne, řecky δάφνη – dáfnē, v řečtině znamená vavřín). Více zajímavých informací o bobkovém listu se dočtete také zde.
Tento tragický příběh lásky, který zpracoval Ovidius ve svých Proměnách pobídl mnohé umělce a skladatele, kteří tento příběh interpretovali do svých maleb, soch nebo múzických děl.
Celý příběh je o lásce Apollóna k Dafné. Dle řecké mytologie se Apollón posmíval jinému řeckému bohovi Erotovi (Eros, bůh lásky) a právě Eros se mu za jeho posměšky pomstil tím, že Apollóna zasáhl šípem lásky (traduje se, že přímo do srdce) a překrásnou a nevinnou nymfu Dafné zasáhl šípem, který lásku naopak odmítá, zabíjí a neopětuje.
Apollón vzplanul velkou láskou k Dafné a ve snaze dostat se do její přízně ji pronásledoval, avšak kouzelná nymfa Dafné lásku neopětovala. Ve snaze a vysílením při neustálých útěcích svému velmi zamilovanému pronásledovateli, poprosila svého otce Péneia, aby ji ukryl nebo změnil její podobu.
Otec Péneus (Peneus) přání Dafné vyslyšel a proměnil ji ve vavřínový strom (řecky δάφνη – dáfnē). Hebká dafnina kůže a tělo se proměnila ve stromovou kůru, ruce se staly větvemi, vlasy listovým a korunou.
Na její památku nosil Apollón na hlavě vavřínový věnec. Nosil si ji tedy vždy v srdci a kousek její neopětované lásky jako připomínku ve vavřínovém věnci.
Na místě kde se Dafné údajně proměnila ve vavřínový strom vyrostl v pozdějších letech Apollónův chrám, který je obklopený vavřínovými stromy a keři. V pátém nebo v šestém století byl namísto tohoto chrámu vybudován klášter Panny Marie, který stojí dodnes a je umístěn asi deset kilometrů západně od Athén a je v blízkosti vavřínové zeleně. Chrám / klášter se jmenuje Dafni.
Nadneseně řečeno se překrásná Nymfa Dafné stala první mýtickou bytostí pojednávající o našem známém koření „bobkovém listu“.
A co mají společného Bobkový list – Vavřínový věnec, Laureát a Laura? O tom jsme se rozepsali zde.
